Jarní Maroko 2009: plán expedice

… aneb co všechno chceme stihnout

0 komentářů

Úryvky z knihy Hory mého života

Před časem se mi dostala do ruky kniha od Waltera Bonattiho Hory mého života v níž popisuje své nejdůležitější životní výstupy. Několik krátkých pasáží z Úvodu mě natolik zaujalo, že jsem je musel vypíchnout a věnovat jim krátký článek. Ne proto, že mi přišly zajímavé, ale proto, že se s nimi přímo ztotožňuji a lépe bych to nenapsal!

Nebylo lepšího světa, který mě pomáhal utvářet, než hory. Dovolily mi, abych se s nimi srovnával, poměřoval, abych se poznával a učil se. To jsou potřeby vrozené každému člověku. Tam nahoře jsem se výstup od výstupu stával živějším, volnějším, pravdivějším, zkrátka opravdovějším člověkem. Jako horolezec jsem ve svém životě vždy naslouchal svým pocitům a impulsům, svému rozpoložení.

Tím, že jsem se sám bez druha postavil přírodě v její extrémní podobě, jsem si především zvykl svá rozhodnutí činit sám. Naučil jsem se je měřit vlastními měřítky a za své chyby platit.

0 komentářů

Nepojmenovatelné

Na botách mám nasazené mačky a střídavě pravou a levou vykopávám stupy a pomalu se v šikmém svahu posunuji výše. Rukou se opírám o zaražený cepín. Moc nepřemýšlím a když už mě něco napadá, tak co tu dělám. Proč lezu na ten vrchol? Co mě žene nahoru? Na nic nepřicházím. Chci dokázat něco sobě a nebo někomu jinému? Komu a proč?

Sedím u svého PC a přemýšlím, co mi uplynulý víkend dal. Několik sluncem spálených míst na rukou, obličeji a krku nepříjemně pálí, rty mám rozdrážděné, i když jsem je mazal balzámem s UV ochranou padesát. Popálený jazyk od horkého jídla, které se vyhladovělé tělo snažilo přijmout co nejrychleji. Jazyk rozřezaný od uštípnutého zubu. Zesláblé bolavé svaly od zdlouhavé námahy, otlačené nohy od ledovcových bot.

4 komentáře

O dobývání vrcholů

Poslední dobou musím stále více přemýšlet o tom, co žene všechny ty dobrodruhy do extrémních nadmořských výšek. Proč se lidé vydávají do tak nehostinných míst, když nemusí. Co je tam přitahuje? Vždyť ty nejvyšší vrcholy už byly dávno dobyty a honba za prvenstvím již má své vítěze. Proč lidé riskují své životy a vydávají se do nebezpečí? Co si tím dokazují?

Když jsem zdolal svůj první vrchol, naivně jsem si myslel, že vím, co chci a kam mířím. Nebyl to konkrétní cíl, ani nadmořská výška, ale touha dojít tam, kam dojde jen málokdo. Jenže čím jsem se dostával výše, začaly se objevovat i negativní stránky této touhy. Absence kyslíku a s tím související bolest hlavy, nechuť k jídlu, … Při této extrémní námaze tělo potřebuje ohromný přísun energie, který není možné dodávat po delší dobu. Tělo začne slábnout a dostávat se do energetické pasti, ze které není úniku. Musím se zamýšlet, jestli tato moje touha po něčem výjimečném opravdu stojí za to. Jestli má vůbec cenu riskovat život kvůli něčemu tak pomíjivému, jako je lidská touha.

1 komentář